|
Jak jsme si pořídili knírače
Pořídit si velkého knírače byl můj sen od doby, kdy jsem tohoto psa poprve uviděla. Jeho majitel se o něj výborně staral, pes měl pravidelný výcvik, vždy dobře upraven, s černou drátovitou srstí a tenkrát ještě s kupírovanýma ušima. Prostě PAN pes, nešlo si ho nevšimnout. Bohužel, v té době jsme bydleli v příliš malém bytě na to, abych tam přivedla ještě psa.Časem jsme s manželem změnili zaměstnání a najednou měli možnost a dostatek prostoru třeba i pro dva velké knírače. Takže jednoho parného prázdninového dne jsme sedli do auta a rozjeli se k panu Matuškovi do Třebechovic pro dvě štěněcí holky Leilu a Linn......(2001) Psal se rok 2005 a já listovala v Buletinu a prohlížela si fotografie velkých kniračů ze světové výstavy v r. 2003. Padl mi do oka velký knírač pepř a sůl Phaidon v. Winriks Hof. Nikdy jsem takového pepřáka neviděla. Moc se mi líbil a tenkrát už ve mě začalo hryzat pokušení si pořídit ještě jednoho velkého knírače, ale tentokrát pepřatého. Jen jsem si to netroufla doma říct. Už i dva velcí dají člověku docela zabrat a taky toho dokážou pane spořádat ! Pomalu jsem se smířila s tím, že u nás prostě takoví psi nejsou a semtam se pokochala pohledem na Phaidonovu fotku. Ale náhody se přece jen stávají a jedna taková příjemná nás potkala..... Po dohodě s Klubem chovatelů kníračů jsme částečně sponzorovali kalednář " Knírači 2006". Když jsme jeli pro první výtisky a já v autě otevřela hned lednovou stránku, koukala na mě velká pepřanda se dvěma štěňaty, tak strašně nápadně podobná Phaidonovi! Nedalo mi ten den moc práce zjistit, kdo v Česku tuto krásku chová. Byla to paní Suchá CHS Astronaut a fena na fotografii byla Pyoche opravdu sestra Phaidona. Manžel, když viděl moje nadšení z vidiny budoucího přírustku do naší kníračí rodiny, prostě rezignoval... A tak se u nás doma asi za sedm dlouhých měsíců v únoru 2006 objevila malá velká "Astronautka" Blanche Bagheera. |
Jak jsme si ho pořídili 
